Ocas v závěji
JEdnou jsme šli s mým pejskem plemena JRT na procházku. Bylo to v zimě. Všude bylo asi půl metru sněhu a my oba jsem se bořili skoro po kolena v závějích.
Už opravdu nevím co jsem zrovna dělala... asi jsem se nějak otočila nebo něco takového a pak koukám kde je můj pejsek a ten nikde. Rozhlížím se volám a pořád nic! Už jsem trochu propadala beznaději, že se někam zaběhl a já už ho nikdy neuvidím, ale pak jsem se podívala a co to nevidím - ve sněhu asi 100m ode mě je ve sněhu jakoby zabodnutý nějaký klacek, ale pozor ten klacek se začal vrtět a já až v této chvíli poznala ocásek svého milovaného pejska.
Štěstím bez sebe jsem se rozběhla k vrtícímu se ocásku a tam jsem se zastavila. Chvíli jsem jenom nevěřícně zírala ale pak jsem se rozesmála.... Pejsek zapadl asi do 30 cm hluboké jámy a nemohl vylézt.
Naštěstí všechno dobře dopadlo a já už ho nikdy nespouštím z očí ;-)
paja326